Mimořádně dlouhá a tuhá zima toho roku nabádala k ostražitosti, skutečnost však předčila očekávání: náhlé tání po 11. březnu uvolnilo obrovské množství ledu na řekách, po nichž se potom valila vrstva ker silných půl až jeden metr. Největší z nich měřily v ploše patnáct čtverečních metrů. Tající sníh rozvodnil toky, takže ve středu 13. března o sedmé hodině večerní byla u Lannovy loděnice v Českých Budějovicích naměřena hladina Vltavy ve výši 1,83 metru nad normálem a následujícího dne již 2,70 metru, tedy maximum. Čtrnáctého v půl čtvrté odpoledne se daly do pohybu ledy také na Malši, jejíž voda pak zatopila Havlíčkovu kolonii a zahrady na protějším břehu.
Zvednutím válců jezu u hydroelektrárny na Sokolském ostrově se podařilo uvést do pohybu nakupené ledy v korytě Vltavy, ale protékala tudy převážně pouze voda z Malše, neboť vltavská voda se nad papírenským jezem následkem ledové zácpy vylila na levý břeh a proudila přes Litvínovickou silnici, Dlouhou louku, kolem Čtyř Dvorů a teprve potom se naproti Voříškovu dvoru vracela zpět do svého koryta.
Ještě v páteční poledne 15. března byl zaznamenán stav hladiny 2,60 metru nad normálem, v sobotu o páté hodině podvečerní 1,80 metru, v neděli kolem poledne 1,45 metru, po jedné hodině se následkem proražení ledové zácpy u Zátkovy pekárny hladina rychle zvedla na 2,10 metru nad normální stav, ale pak začala definitivně opadat. Následný pomalý pokles přičetli odborníci zamrzlé půdě, která nebyla schopna takové množství vody pojmout.
1925 – první povodeň v Havlindě
Zdroj: Budějovice a velká voda – historické ohlédnutí (Daniel Kovář, 2002)