V roce 1925 psala Havlíčkova kolonie svou krátkou historii, když se v noci z 25. na 26. srpna strhla průtrž mračen nad územím mezi Českými Budějovicemi, Lišovem, Novými Hrady a Kletí. Postupně narůstal průtok obou budějovických řek, kolem sedmé hodiny stála hladina vody přes 2 metry nad normálem a stále ji přibývalo. Odpoledne byl hlášen stav 2,70-2,80 metru nad normálem, Malše vystoupila z břehů, začala od jihu zatápět Havlíčkovu kolonii a poškodila Svobodovu lávku, tehdy ještě dřevěnou. Elektrárna raději přerušila dodávky proudu do podzemní sítě v Havlíčkově kolonii, aby zabránila případnému požáru. Od třetí hodiny odpolední pak začala voda opadávat.
Povodeň jako vždy vedle strachu vzbuzovala i zvědavost obyvatel, a tak se nábřeží rozvodněných řek plnila přihlížejícími. Přinesla vlnu solidarity s poškozenými, jak dokazují rychle zorganizované veřejné sbírky, přísliby mimořádných dotací a zároveň snaha politických činitelů o zajištění finanční pomoci. Toto varování dokázalo uspíšit postup prací na regulaci toků, která potom proběhla ve druhé polovině dvacátých a během třicátých let.
Zdroj: Budějovice a velká voda – historické ohlédnutí (Daniel Kovář, 2002)